Nejdříve špatná zprava – opět jsme (občané) skočili na špek, relativně dobré na tom je, že doba, kdy jsme těm jejich mediálním nesmyslům byli ochotni věřit, byla velmi krátká. Ale i ta stačila, i tak byl splněn účel na 110%
Pro pochopení, o co v celé kauze jde je zapotřebí se vžít do role USA – tam vstávají a usínají s tím, že jsou předurčeni vládnout světu, že jsou technicky i morálně nejdále a nejvýše, že ti proklatí ožralí Rusové mají nějakým úplným nedopatřením podstatnou část ze světových nerostných surovin na svém území a nechtějí se dobrovolně podělit s US firmami, že ráj na zemi nastane až všichni budeme pod taktovkou státní správy USA, zkrátka až budou vládnou všem. Do té doby využijí jakýkoliv prostředek, jakoukoliv příležitost, aby byť i malým krůčkem se přiblížili k svému světovládnému cíli. Obě světové války byl pro ně výborný byznys a vůbec by jim nevadilo, kdyby se akce zopakovala potřetí … opět v Evropě, aby byli jediní, kdo posílí a na věci vydělají, dyť byznys je přeci byznys …
Ten, kdo v USA toto myšlení nesdílí, tak ten je vyobcován – viz Trump. První prezident, který nezačal žádnou válku, což je prohřešek nejtěžšího kalibru … takže zničit, nepřipustit znovuzvolení, vaporizovat v mediálním světě.
Správný “US vlastenecký” postoj je jiný – podmanit si území, “demokraticky” dosadit USA nakloněnou vládní garnituru a okamžitě “demokraticky” podepisovat smlouvy s US firmami, které začínají rabovat dané území. V druhém sledu pak pustit k lizu na daném území i podmaněné elity “spojenců” – podle hesla: “Je to sice parchant, ale náš parchant”. Tím si zajišťují loajalitu. Ovšem tuto taktiku nelze praktikovat do nekonečna. Heslo “Asad musí jít” narazilo na Ruský odpor, ve Venezuele se akce nepodařila díky spolupráci Číny a Ruska. Ostatně těm dvěma je dnes již jasné, že mírová spolupráce a spojenectví s USA se rovná podvolení a souhlas s postavením co by jejich kolonie.
Vrbětice jsou v tomto nelítostném boji o nadvládu nad světem na jedné straně a přežitím státu na druhé straně jen malou bezvýznamnou epizodou, kdy zcela jistě přijdou další akce, jejichž hlavním cílem je a bude “demokratický” převrat v Rusku, resp. porobení RF. Tak jako “boj za záchranu klimatu” byl překryt bojem za elektromobilitu a ta zase trvalou globální vakcinací, která už nyní slibuje velmi tučné a de-facto povinné výpalné zisky, tak i Vrbětice budou “přebity” jinou zpravodajskou akcí. Nevyšel Skripal, nevychází ani Navalnyj, jediný “úspěch” mají s Ukrajinou, která je sice v rozvratu, třetina lidí emigrovala, část území se začala bránit …. což vůbec nevadí, protože o lidi tady nejde … tam je aktuálně na řadě rozprodej ukrajinské zemědělské půdy. Jde o Rusko o nepokoje na jeho hranicích, aby bylo oslabeno tím, že musí tyto záležitosti aktivně řešit.
A dostáváme se k meritu věci – odhaleném pokusu USA o další krvavý majdan v Bělorusku. Tato akce se nedá nijak ospravedlnit ani u spojenců. Přeci jenom plán na vyvraždění prezidenta s rodinou a dalšími pohlaváry je už trošku moc zejména, když se nekonal a naopak byl odhalen. Nemějte obavy, že kdyby vše proběhlo podle CIA plánu, tak jsme byli zavaleni zprávami, kolik zlatých záchodových mís měli v domech palácích vládnoucí elity .. a to v zemi hladovějících a utiskovaných občanů. 25 hodin denně by na všech pravdomluvných a demokratických médiích běželo, kolik nevinných dětí a batolat si dávali ti zhýralci každý den na snídani, oběd, večeři … Jenže tohle nevyšlo, naopak bylo bylo otištěno v médiích, sice těch nepřátelských a tedy lživých, ale i tak … a co teď?
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy, nic lepšího zkrátka za tu krátkou dobu nevymysleli … proto si někdo vzpomněl na Vrbětice. Cílem nebylo předložit uvěřitelnou historku, naopak – s čím větším nesmyslem se vytasí, tím je větší šance zaplnit mediální prostor … a nutno říct, že se to podařilo. Začaly doslova závody v logickém rozebírání a dokazování, kdo měl (a má) pero a kousek papíru, ten se cítí povolán sdělit všem další důkaz, že to celé je nesmysl. Došlo k přehlcení mediální sféry a tudíž pro články o zločinné akci schválené nejvyššími místy USA v Bělorusku nebo pro úvahy nad (a)morálností politiky USA nezbylo místo. Najednou není čas a místo kam psát a rozebírat ani takovou “banalitu” jako vystřílení prezidentské rodiny s celým vedením státu a už vůbec ne srovnávat Navalného s Assangem.
Akce Vrbětice měla i vedlejší benefity:
Zkrátka bojuje se na všech frontách. Podařilo se lidi přesvědčit, že humanitárně bombardující spolek NATO vznikl jako obrana před zlým Rusem a Varšavskou smlouvou. Kdo dnes ví, že NATO vzniklo dříve a Varšavská smlouva až po té, co SSSR podalo přihlášku za člena NATO a bylo odmítnuto? Jsem pamětník veřejného slibu, že za souhlas se sjednocením Německa se nebude NATO rozšiřovat na východ … bylo to ovšem ze stejné kategorie slibů, jako všechny sliby o spojenectví před zahájením 2. svět. války. Ono totiž, ti ctihodní pánové na Západě dodržují smlouvy jen do doby, kdy jsou pro ně výhodné. Pokud přestanou být výhodné … tak ctihodní pánové smlouvy změní. Smyslem Západu není pomáhat, ale silnější ovládnout slabšího, vysát, podrobit …
A otázka nakonec – s ohledem na dnešní znalosti, co mělo být uděláno jinak? … jaký měl být postup lidí, kteří začínají aktivně bojovat za národní zájmy? Můj názor je, že jsme všichni měli úplně ignorovat nesmysly kolem Vrbětic a psát jen a jen o převratu USA v Bělorusku … max. to prohodit článkem Navalnyj vs. Assange. A každý článek, názor nebo úvahu zakončit vzkazem, že po změně budou politici, kteří aktivně destruují naše vztahy s RF bráni k odpovědnosti.
Zkrátka neskočit jim na špek a nehrát tu jejich vrbětickou hru. Z tohoto úhlu pohledu bylo hlasování poslanců SPD v Výboru pro bezpečnost PS PaČR naprostým fiaskem.